O knize: rok / V této publikaci byl poprvé učiněn pokus přeložit básně Skaldů ve velikosti originálu, tj. s reprodukcí veškerého toho složitého a přísného vzorce aliterace a vnitřních rýmů, které tvoří podstatu skaldské versifikace. Překlad odráží i další charakteristické rysy skaldské formy: složité a hádankové básnické figury (tzv. kenningové), bizarní prolínání jednotlivých vět, domýšlivý, archaický slovník. Přirozeně však musel překladatel skadickou formu ještě v některých ohledech zjednodušit: v jeho překladu jsou kenningové většinou dvoučlenní (zatímco mezi skaldy jsou často tří-, čtyř-, pěti-, šesti- a dokonce sedmičlenní ), věty se proplétají jen občas a archaismů je mnohem méně než v originále. Přesto si asi čtenář nevšimne, že ani básně skaldů, poněkud zmodernizované překladem, poezii v moderním slova smyslu nepřipomínají. Nechť však poté, co to čtenář zjistil, by neměl ukvapeně usuzovat, že skaldské verše nejsou vůbec poezií, ale pokusit se uvědomit si, že v raných fázích vývoje literatury poezie skutečně vůbec nebyla jako poezie v moderním slova smyslu. Pokus o vysvětlení, co je skaldská poezie, je uveden v příloze.